Mé dny se tu krátí

Květen 25, 2019/0/0

Mé dny jako dobrovolník, kamarádka, dcera, ta bílá, Reza a teacher se krátí. Vím, že se ten datum blíží ale nějak mi to nedochází, že budu odjíždět. Jedeme s kamarády z koupačky u řeky po skútru a zastavujeme se v komunitě, kde učím. Normálně tu už čeká hlouček kolem 20 dětí sedících u dlouhého stolu, vyhlížející mě a moje rozpadlé kolo. Teď tu byl ale jen leader komunity a pár místních. Mává na mě jestli nemám hlad. Obrovský! “Máme hada!!” volá na mě leader. Obrovského hada porcují na dřevěném, starém stole a já si po 2 vybízení beru malý kousek masa. Výborná, výrazná chuť. Hned si beru misku a nabírám si kousky hada s vývarem. Vykládáme, vtipkujeme a leader se mě ptá jestli bych nemohla v komunitě být déle. “Bohužel nemohla, ale hrozně bych chtěla.” říkám mu s omluvným úsměvem.

O pár dní později, přesně 14.4. je oslava nového khmérského roku, předávám dětem nakoupené školní pomůcky. Mám seznam a křičím jejich jména. Do každého dětského obličeje se usměju a zkouším si ho zapamatovat. Děti jsou hrozně stydlivé ale vděčné. Navečer pro mě leader komunity uspořádal rozlučku s dětmi. Začal krásným proslovem o tom, jak je hrozně rád že jsem strávila svůj čas v jeho komunitě a dětem se věnovala a darovala školní pomůcky pro 3 třídy a že by mě tu chtěl na delší dobu.  Pote mi 13ti- letá Ratana ve stoje před ostatními lidmi a dětmi děkuje za učení, za můj čas a přeje mi šťastný návrat domů a ať jsem furt tak krásná a ať nezestarnu. 😀Je mi smutno, polykám knedlík v krku a utírám si tiché a vděčné slzy. Poté jíme, pijem, vykládáme a tancujem na hlasitou khmerskou hudbu až do hluboké tmy.

Ráno v poslední den si fotím silnici a dům a v ten moment už slzy nedržím. Večer mám rozlučku s mou rodinou u nás doma a dětmi, od sousedů, které docházely na večerní učení. Take jim předávám učebnice a školní pomůcky a hračky. Holčičky byly nadšené z Barbie panenek a kluci zase z fotbalových míčů. Poté předávám mé druhé rodině malé pozornosti a maminku objímám hrozně moc. Za překládání kamaráda mi říká že jsem její dcerou stejně tak jako tou kterou vdala před týdnem ucnás doma. Naplňuje mě pocit čistého štěstí a radosti. Když pak všichni tančí a zpívají oblíbené karaoke, je já pozoruji s úsměvem a už v tu chvíli vím, že tohle není poslední den kdy se vidíme. To vím jistě.

Navigation

Add comment