Chambok, my heart. <3

Duben 29, 2019/0/0

A je tu duben. Nastává mých posledních 15 dní celkového dobrovolničení a žití v Chamboku. A taky s dětmi a s rodinou, s lidmi a s krávami, s teplým čajem v 37 stupních, s mým polorozpadlým kolem, s mnichy, se špinavýma nohama od červeného prachu, s jízdami na skútru, s mangem co mi roste doslova před nosem a s divokými svatbami. Ještě jednu stihnu, ha! Odjíždím na oslavy Khmérského Nového roku. Odjíždím, ale odjíždět nechci. Minulý týden mi jeden z kamarádů, jehož jméno je stejné jako měsíc, kdy se narodil, Kakada = červenec, při učení řekl: “Terinda (ano tak mě nazývá), Děti chtějí, abys je učila i v neděli ráno, protože v neděli nemají školu.” Upřímně mě to hrozně potěšilo, protože místo volna, které mají jeden den v týdnu, daly přednost učení angličtiny, a některé děti ještě musí dojíždět. V Česku se řeší daně, já neřeším nic. Snažím se si teď před odjezdem užívat každý den ještě víc, vnímat momenty a uvědomit si, že každá strávená minuta tady už se nevrátí. Ale vzpomínky budu mít navždy ve své mysli. Chci ze sebe dostat ještě o něco víc energie, a proto jsem se rozhodla podpořit děti koupí anglických učebnic, které budou i v khmérštině pro lepší porozumění, a dalších školních pomůcek, které jsou nezbytné. Ale tuhle páku neutáhnu sama. Mám tři třídy, teď už spíše dvě, ale budu chtít dát věci všem třem. Dohromady je to 47 ušpiněných pus.  České děti mají v této podobě obrovský luxus, který si ani neuvědomují, protože ho prostě automaticky mají.  A právě proto, že vím, že v dnešní době se lidem nechce přispívat, jsem nadšená z každého člověka, který se podílí na této dobročinné akci. 🙂

Je mi dobře na duši když mi lidé píší, že jsou na mě pyšní, jak se na mě těší, ptají se, jestli budu dělat přednášku, to jsou prostě vlny energie, které cítím v každé části mého těla, a které mě donutí se usmát vždycky sama pro sebe. 

Chambok, my heart. 

Navigation

Add comment